Myšlenka dne, která Ti má pomoci na Tvé cestě k vnitřní jednotě...
Strach je z evolučního hlediska důležitou součástí našeho života. Chránil a chrání nás před nebezpečím… jenomže ta nebezpečí, před kterými nás má chránit, se nám za ty roky trošku zvrhla. Bojíme se věcí, kterých se bát vůbec nemusíme. Dovolíme, aby nás strach paralyzoval a bránil nám v tom žít život naplno a zkoušet věci, po kterých někde uvnitř toužíme. Bojíme se, že to nezvládneme, že selžeme, že se ztrapníme, že budeme za blbce, a tak si nalháváme, že to uděláme až bude ta správná chvíle. A co že je ta „správná chvíle“? Je to naše výmluva, abychom nemuseli vystoupit ze své komfortní zóny a abychom si dál mohli „spokojeně“ vrnět ve své ulitě. Co když žádný správný okamžik nepřijde? Co když budeš to, po čem toužíš, neustále odsouvat a nikdy se do toho nepustíš? Jaké to je, když si představíš, že nikdy neuděláš ten důležitý první krok? Pokud budeš stále na něco čekat, skončí to tak, že se necháš vláčet okolnostmi, místo aby ses jich chopil/a a proměnil/a je ve svou životní příležitost. Sama jsem ve svém osobním i pracovním životě čelila tolika strachům a pochybnostem… kdybych čekala na nějaké „až“, nikdy bych nebyla tam, kde jsem teď. Prostě jsem se nadechla, vydechla a šla do toho. Připravená zvládnout jakýkoliv výsledek. A i když někdy věci nedopadly tak, jak jsem si původně představovala nebo přála, přesto mě mnohé naučily a vždy mě posunuly dopředu. A Ty to zvládneš taky. Takže ať už si Tvoje srdce přeje cokoliv, prostě to udělej… i když se bojíš. Protože i když se Ti možná na počátku budou třást kolena, po té zkušenosti budeš stát mnohem pevněji a sebevědoměji…
